Konformismus EU

     Unifikace – základní východisko EU. Znamená to sjednocování, přesouvání pravomocí do jednoho centra, ničení konkurenceschopnosti právních řádů a jejich rostoucí konformita. Zkrátka postupně mizí odlišnosti mezi členskými státy. Podle koho pak můžeme srovnávat naše zákony? Tedy podle koho se pak budeme moci inspirovat dobrými zákony a naopak zavrhovat ty špatné? Pomalu nám mizí měřítka ve všech oblastech a nastává nová doba konformismu. Ten však není zárukou míru, ale naopak se v něm skrývá velké nebezpečí. Slova českého filosofa Jana Sokola to vystihují: „Společnost stejných jen čeká na svou totalitu. A dřív nebo později se jí dočká.“

     A jak může EU hlásat heslo „Jednotná v rozmanitosti“, když s takovou jednotou, jakou prosazuje EU (tedy integrace) mizí i rozmanitost? Opět jde jen o pěkně znějící ideologické řeči. Heslo se více hodí pro jakoukoliv jinou mezinárodní organizaci, která je opravdu jednotná v určité věci ale zároveň nestrká nos tam, kam nemá. EU chce být ale jednotná ve všech směrech a nos už strká takřka do všech oblastí lidské činnosti. Výstižnější heslo by proto bylo spíše „Jednotná v jednotnosti“.

Zaujalo mě jedno srovnání, či spíš zamyšlení:

     Pokud se začne vysazovat stejná odrůda určitého obilí, může celá úroda podlehnout jednomu škůdci. Když se však začnou vysazovat různé odrůdy, různě odolné, škůdce už celou úrodu nezničí ale třeba jen její část. To není jen teoretický blábol, ale jde v historii o jeden z důvodů hladomorů. Zjistilo se tedy, že pěstování jedné jediné odrůdy, jakkoliv odolné, znamená obrovské nebezpečí, protože může podlehnout škůdci, kterému zrovna tahle odrůda chutná. Proto je biodiverzita tak klíčová a proto se už před sto lety začali sbírat a shromažďovat semena kulturních a polokulturních rostlin všude po světě. Ale ne do muzea nebo do herbáře - ale proto, že je jednou budeme možná potřebovat.

     Je možné to srovnávat se společností? Tam, kde je společnost příliš stejná, bude nejspíš podléhat stejnému škůdci. Nejde ani tak o biologické ale především o škůdce ideologické. V nacistickém Německu epidemii odnesli nejvíce Židé a cikáni, v SSSR rolníci, inteligence atd. Proč místo sběru semínek (např. v podobě využívání prospěšnosti mezinárodní dělby práce, ochrany svobody a demokracie) prosazujeme opět sázení konformních odrůd (prohlubování integrace)? Proti ideologickým škůdcům a epidemiím není žádná jiná obrana, než rozmanitost a zásoba jiných možností. S jednotou, jakou prosazuje EU, ale ta zásoba kvapem mizí. Co bude dál, kromě již nastalé stagnace Evropy? Objeví se noví škůdci?

     Na srovnání s obilím jsem si vzpomněl v souvislosti s návrhem Evropské komise, která prosazuje šlechtitelskou monopolizaci a sázení konformních odrůd. A především mi to připomíná samotnou EU, která chce mít své členské státy stále více konformními. Mám ale dojem, že zároveň přibývá i mnoho občanů EU, kteří se této konformity účastnit už nechtějí. Bohužel, evropští politici ano a zatím je jim jedno, kdo si co myslí.