Rovnostářství EU v praxi

      Británie je zemí, které se z krize podařilo dostat velice úspěšně. Podle nedávného prohlášení MMF by Británie měla být ostatním vzorem co se týče její hospodářské stability a fiskální odpovědnosti. Británie si utáhla v době krize opasky více, než kdokoliv jiný a obešlo se to i bez nepokojů (na rozdíl od rozmazlených Řeků, kteří se neustále na ulicích bouřili, protože jim vzali 16. platy, odměny za to, že přišli po siestě do práce, neúměrně vysoké důchody, odstupné pro odchod do důchodu v částkách i desetiročních platů apod.).  

      A právě proto, že se Británii daří, chce po ní EU v přepočtu dalších 56 miliard korun. EU se obhajuje tím, že jde o doplatek na neočekávané výdaje v souladu s novým zhodnocením vývoje ekonomik. Ale v podstatě jde pouze o šikanu úspěšných ve prospěch méně úspěšných. Za pár let již nebudeme dostávat dotace jako doposud, ale budeme dávat miliardy na dotace jiným „slabším“ státům. Z rozpočtu EU již nebudeme dostávat více, než jsem do něj odvedli, ale naopak (což bohužel mnoho Čechů neví) a pokud EU vyhodnotí, že se nám daří více, než jiným, bude si moct říct o vyšší příspěvek do rozpočtu. A my s tím nebudeme mít možnost cokoliv dělat.

       Úsměvné na tom je, že se teď každý nenaž.aný eurofederalista (neboli eurosocialista) ohání tím, že Británii nic nezbývá, neboť smlouvy EU nelze porušovat a dělat výjimky. Jenomže samotná EU porušuje své vlastní smlouvy pokaždé, kdy se jí to hodí. Co znamenalo a znamená to bezostyšné půjčování miliard eur daňových poplatníků Řecku, Španělsku, Itálii, Irsku? Podle smluv EU nesmí členský stát půjčovat jinému členskému státu. A přece se tak dělo, děje a bude dít a to dokonce v ještě větším měřítku než doposud: http://www.youtube.com/watch?v=EItMh48LUE4 A to především proto, aby se zachránil od počátku chybný a nikam nevedoucí projekt eura.

       Británie je zemí, která se nebála říct si o výjimku z eura, ačkoliv všichni mudrovali, že to Británii znevýhodní a odrovná. Británie je zemí, která dokázala vždy jasně odmítnout dohody, o kterých věděla, že by byly nevýhodné a škodlivé. Británie se vyvlékla ze sevření nákladných záchranných eurofondů atd. A to vše za bouřlivé kritiky eurobyrokratů a eurofederalistů. Na to by se naše politická "elita" nezmohla, ani kdyby chtěla. 

       Neměla být EU společenstvím volného obchodu? Ano, měla. Stal se z toho však socialistický projekt postavený na kupování si důvěry občanů prostřednictvím miliardových dotací, nesmyslném snění o společné měně a ještě nesmyslnějším sněním o vytvoření superzelené velmoci, před kterou se bude klanět celý svět. Ale peníze se v centrálně plánované a uzavřené ekonomice, k níž EU míří, vytvářet nedají. To si však západ, který neprožil léta v komunismu, nechce připustit a neustále dokola opěvuje EU, jako zcela „nový“ a jedinečný projekt, který nemá obdoby. Takto se však vždy opěvovaly počátky nejrůznějších diktatur.